Naše obchody už si – jak známo – této skutečnosti dávno všimly. A nejen že si toho všimly, ale i adekvátně zareagovaly.
Sotva tak dnes najdeme kamenný a nejen kamenný obchod, ve kterém by nás nebombardovali všemožnými slevami, akčními nabídkami, výhodnými koupěmi, ne-li přímo černými pátky, jimiž se to u nás hemží nejen o známém tradičním černém pátku, ale i o kterýchkoliv jiných dnech a nejen pouhých dnech.
Ačkoliv by se po té dlouhé době, po jakou se už naši politici holedbají tím, jak skvěle se nám ekonomicky daří a jak se tudíž máme, dalo předpokládat spíše to, že budeme přesvědčováni, abychom kupovali jen to nejlepší a nejdražší, abychom neztratili tvář alias image, opak je pravdou. Všude je to samá sleva, sleva a zase jenom sleva.
A lidé na to slyší. Kolik jenom našinců, majících tu možnost – splašeně běhá od krámu ke krámu a snaží se ukořistit to, co je právě za údajnou babku!
Ve výprodejích se prý u nás loni prodala celá polovina zboží, dvojnásobek ve srovnání s rokem 2004. Kvůli vyhlašovaným slevám okupují našinci hypermarkety, v jejichž hustotě jsme mezi evropskými zeměmi skoro na špici, neopomíjíme ani množící se diskonty ani slevami neméně proslulé drogérie.
Protože když slyšíme, o kolik se tam a tam zlevnilo to a to, nedá nám to, když slyšíme o tom, jak je něco výhodně k mání, nejednou si to nenecháváme ujít. Protože zkrátka chceme ušetřit.
Jsme takovým národem spořílků, že by si člověk málem řekl, že u nás budou obchodníci umírat hlady. Protože když nám prodávají kdeco nejednou i za pouhý zlomek ceny, měli by zákonitě strádat.
Jenže je zjevné, že nestrádají. Protože obchodníci nejsou hlupáci. Za hlupáky jsou tu vesměs jenom zákazníci. Právě ti, kteří slyší na kdejakou slevu.
Protože se skutečně výrazně zlevňuje, ba i pod cenou prodává, zákonitě jenom to, co nikdo nechce a čeho je potřeba se zbavit, aby to jen nezabíralo místo a nebyly v tom utopené peníze, jež se mají točit.
Všem ostatním slevám totiž zpravidla předchází logicky nikým veřejně nepropagované často i přemrštěné zdražování. Vyhánění cen na úroveň, za niž nikdo dotyčné zboží nekoupí. A to jenom proto, aby následný ‚pokles‘ ceny dobře vypadal.
Protože třeba z mé vlastní zkušenosti. Kdo si koupí tabulku čokolády za skoro sedmdesát korun? Nikdo. Ale jak se po ní o týden později mohou všichni utlouct, když se ‚zlevní o šedesát procent‘! Na cenu, za kterou by ji za normálních okolností taky nikdo nekoupil. Ale když je to ‚tak výhodné‘!