Bydlení má několik částí, tam kde trávíte den a kde noc. Prostory využívané přes den jsou místem, kde se setkávají na kratší či delší chvíle všichni členové domácnosti, těm se proto říká prostory „společenské“. Ložnici nebo jiné místo, kde máte soukromí, se označuje jako prostor „klidový“.
Tam, kde se rodina nejčastěji během dne potkává a kde tráví většinu společného času, hlavně o víkendech či svátcích, je obývák a kuchyně, případně samostatný jídelní kout.
S těmito dvěma místnostmi souvisí i balkón, terasa či sociální zařízení. Do společenských místností by měl být přístup umožněn z předsíně, v případě domu či patrového bytu by pak měl být umístěn v přízemní části. Toto místo by mělo být dostatečně prosvětlené, samozřejmě přirozeným denním světlem a ideální orientace se doporučuje na jižní stranu. Z tohoto prostoru by se mělo dát přesunout na balkon či terasu.
Místnosti klidové, jsou určeny především ke spánku a k vlastnímu soukromí, tedy ložnice, dětské pokojíčky apod. Tyto prostory bývají prostorově menší a od obývacího pokoje nebo jídelny by měly být vzdálenější, aby tam bylo zachováno soukromí a klid.
Do obou zón, jak společenské tak klidové, by měl vést přístup z chodby či předsíně, dveře by měly být samozřejmostí už jenom kvůli eliminaci zvuků. Aby bylo jasné, kam které dveře vedou, mohou být ty do obýváku či jídelny větší než ty do ostatních místností.
Důležité je také rozmístěný jednotlivých kusů nábytku v denní místnosti. Záleží na velikosti a umístění oken a dveří, vše by mělo být řešeno hlavně prakticky, místo by zde měly mít i úložné prostory, ideální volbou jsou vestavěné skříně. Pokud se týká umístění nábytku, tak by neměl „překážet“ při přechodu z místnosti do místnosti. Na televizi by mělo být dobře vidět ze všech zákoutí. Prostě by měl tento prostor vyhovovat všem na rozdíl od místností soukromých, které jsou určeny k individuálnímu používání.